Asi jste také zahlédli v médiích, že se Česká republika tento rok propadla v takzvaném indexu vnímání korupce.
Jediným způsobem, jak účinně bojovat s korupcí je omezit moc politiků a úředníků, snížit objem přerozdělovaných veřejných financí, ustoupit od nesmyslných regulací v podnikání a přílišné byrokracie.
Index vnímání korupce od Transparency Intenational je velice nepřesný, jde spíše o jakýsi index naštvanosti na politiky a úřady nebo o index špatné nálady. Nepracuje s žádnými exaktními daty, ale pouze s pocity lidí z různých oborů. Někdy mi přijde, že je tento index zneužíván k prosazování vzniku nových protikorupčních úřadů a různých protikorupčních opatření, která ale paradoxně mohou spíše vytvářet další korupční příležitosti. Nebo je tento index zneužíván k financování neziskových organizací „bojujících“ s korupcí. Slovo bojujících dávám do uvozovek úmyslně, neboť tyto organizace, ačkoliv někteří jejich aktivisté to opravdu dělají z přesvědčení, často mohou zkorumpované politiky krýt či dokonce pomoct dostat k moci. Stačí si vzpomenout na sněmovní volby 2010 a 2013. Mnohdy totiž ti největší zloději křičí, že všetci kradnú.
Za působení vlády ANO, ČSSD a KDU-ČSL, tedy od roku 2013, vzniklo asi deset nových úřadů a přibylo 31 tisíc státních zaměstnanců. To je cesta, jak zvyšovat korupční příležitosti. Jděme opačným směrem.
Korupce tady bude do té doby, dokud bude někdo rozdělovat veřejné peníze nebo dokud bude mít někdo z úřední moci právo překazit vám vaše plány. Nelze ji tedy úplně vymýtit, ale můžeme ji výrazně omezit. Nejúčinnějším opatřením je proto omezení moci lidí, kteří spravují stát. Anglický historik Lord Acton řekl: „Moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně.“ Žádný nový úřad či pověřenec, žádné zákonné opatření či přísnější tresty korupci neomezí tolik, jako snížení vlivu politiků a úředníků na naše životy.
Josef Káles
