Čtvrtek byl jako zlý sen. Píši až dnes, protože jsem čekal, jestli vyjde slunce. A vyšlo už dokonce třikrát, uf. To že prezident Klaus nikdy nemění názory, byla stejná jistota, jako že slunce vyjde každý den. Ale chyba lávky. Svět se zbláznil.
Václava Klause si vážím za jeho střízlivé názory a neústupnost, s kterou je vždy prosazuje. Vždy jsem oceňoval i jeho názorovou konzistentnost, proto jsem s neuvěřením pozoroval jeho veřejnou podporu slepenci víceméně „nepolitických“ nepravicových hnutí vedených Janou Bobošíkovou.
Suverenita nikdy nemůže být označena za pravicovou politickou stranu, a to si ještě donedávna uvědomoval i Václav Klaus. „Některé mimoparlamentní strany, které se na naší politické scéně objevily až po vstupu do EU – například strany Jany Bobošíkové, Vladimíra Železného či Petra Macha –, jsou sice „eurorealistické“, přestože jejich politická orientace až zas tak pravicová (s výjimkou Svobodných) určitě není, vycházejí spíše z obav o český národní zájem než z ideových výhrad vůči vývoji integračního projektu jako takového a výraznější vliv na postoj ČR zatím nemají,“ tvrdil ještě nedávno prezident Klaus ve své publikaci Evropská integrace bez iluzí. (Klaus 2011: 126)
V roce 2011 jsem také pokládal Janě Bobošíkové otázku v rámci rozhovoru pro jeden politický portál: „Podporují vás lidé dříve aktivní v ČSSD ale i v ODS. Zařadila byste Suverenitu k levé nebo pravé části politického spektra?“ Jana Bobošíková mi odpověděla takto: „Chceme využít zkušeností a odbornosti těch, kteří z různých důvodů nejsou spokojeni s vývojem v politických stranách, které zmiňujete ve své otázce. Jsme otevřeni všem, kteří mají vážný zájem prosazovat politické vize, které jsou našimi prioritami. Naším heslem je kapitalismus pro bohaté, socialismus pro chudé. Nepodceňujeme ideové ukotvení strany, ale chceme dělat reálnou politiku. Předkládáme lidem naše odpovědi na otázky, které si musejí klást prakticky každý den. Je na každém, kam si nás zařadí.“ (Politika24.cz 2011) Německý kancléř Bismarck říkával, že ten, kdo odmítá dělení na pravici a levici, bývá obvykle levičák. Odpověď paní Bobošíkové je vyhýbavá a je krásným příkladem toho, že se Jana Bobošíková do doby, než ucítila příležitost být zvolenou s pomocí prezidenta Klause, za pravicovou ani nepovažovala. Nepřekvapilo mě tedy, když začala spojovat „nepolitická“ hnutí, která o sobě říkávala, že nejsou vlevo ani vpravo. Asi proto, aby její členové obhájili své krkolomné přestupy napříč celým politickým spektrem. Například Olga Zubová, trojka kandidátky volebního bloku Hlavu vzhůru ve Středočeském kraji, prošla od Strany zelených přes ČSSD až k takzvaným „klausovcům“. Důvěryhodnost takového subjektu je poté nulová.
Co mě ale vyrazilo dech, byla veřejná podpora Václava Klause shluku „nepolitických“ a programově spíše levicově orientovaných hnutí. Naprostý bolehlav! Žádné hlavy vzhůru. A bolehlav z toho nebudeme mít jen my, pravicoví příznivci názorů Václava Klause, kteří nevěří svým vlastním očím a jeho podpoře toho, co vždy kritizoval, ale i levicově ladění příznivci Suverenity a dalších hnutí, kteří teď nevědí, proč se jejich zastupitelé otočili jiným směrem a začali mluvit jinak. Vím proč, protože jediným jejich zájmem je pouze návrat do placených zastupitelských funkcí, nehledě na zásady a názory. A největší osobnost současné české politiky může být dobrým výtahem. Bohužel.
Nenechám se zmást, budu volit autentickou pravici, která nemění své zásady podle šance ke zvolení. Budu volit Stranu svobodných občanů, která v posledních týdnech získává velké množství nových příznivců s motivací snížit přerozdělování, zrušit nesmyslné regulace a rozhodovat si o vlastních životech sami.
Josef Káles
Zdroje:
Klaus, Václav. 2011. Evropská integrace bez iluzí. Praha: Euromedia group k.s. – Knižní klub.
Politika24.cz. 2011 (cit. 2011-02-14). (http://politika24.cz/politici/rozhovory/rozhovor-bobosikova-kapitalismus-pro-bohate-socialismus-pro-chude/)
